Neodborné zacházení s technologií může mít pro uživatele fatální dopad. Běžně dostupná technologie se mylně považuje za zvládnutelnou a uživatel, který podléhá tomuto zdání, se dává všanc procesům, jejichž důsledky není schopen pojmout.

Příkladem může být technicky minimálně náročná záměna jména odesílatele emailové pošty za email adresáta. Adresát  po obdržení emailu nejprve považuje zprávu za svou. Zprávu si přečte a znejistí, zda jde o zprávu vlastní či cizí. Uživatel neví jak se zachovat v nové situaci, pro kterou není vybaven životní zkušeností. Znejištěn, snaží se ochránit své já od potencionálního útoku.

Text zprávy se ptá na otázku, která je formulovaná tak, aby se zdálo, že si ji adresát pokládá sám. Jejím přečtením si ji tedy adresát skutečně sám položí. Dochází k zvláštnímu momentu, kdy se „cizí” text stává procesem čtení naší vlastní myšlenkou, kdy se cosi vnějšího stává naším vlastním.

Osobní prostor je tak narušen skrze e-mailovou komunikaci, právě protože e-mailová adresa je cosi, co považujeme za výsostně své, osobní. Toto narušení ale uživatel pociťuje právě proto, že je již vnitřně spjat s technologií (tj. virtuální komunikací) a považuje ji za součást svého já. Neklid, který v nás vzniká přečtením cizího-vlastního e-mailu je momentem, který nás může přivést k hlubšímu zamyšlení nad tím, nakolik je technologie naší součástí.

Pokud máte jakékoli otázky, rád se vám pokusím objasnit můj postoj na otevřeném diskuzním poli zde.

Nechcete-li být obštastňováni vlastními emaily, nebo naopak, použijte tento formulář.